Quilt Nad vodou

 

První fotku z tvorby tohoto quiltu jsem udělala 16. června a ta poslední fotka dokočeného quiltu je z 10. července. Pak jsem uklidila šicí stroj, protože měla přijet vnoučata, a vytáhla jsem ho až někdy v polovině října, abych se věnovala šití pro charitu a šití dárků.

V tom červnu jsem měla chuť tvořit, šít něco, co samo roste pod rukama. Současně šlo asi o pátý pokus vytvořit něco do obýváku nad sedačku. Konečně jsem se přestala pokoušet hlavou prorazit zeď a místo podlouhlého většího quiltu jsem se rozhodla ušít dva o rozměrech 60 x 60 cm s tím, že je natáhnu na rám. A dva takové rámy i s plátnem jsem si opatřila. (Mimochodem, teď mě napadá, nestačily by blindrámy?)

Doma (ve městě i na vsi)

 

Tento příspěvek je vlastně tak trochu šméčko na lidi, protože tento malý quilt jsem ušila už před dvěma lety. Zmínku o tom najdete ZDE. 

Quilt je šitý technikou improv. Že něco takového existuje a že se to tak jmenuje, to jsem do doby před dvěma lety netušila, i když jsem už v podobném stylu předtím šila a ta technika je mi velice blízká.

Nicméně s tím názvem jsou občas potíže, ostatně jako téměř s každým názvem. Pod označením improv se najde tolik různých věcí, že tím přestává být toto označení vypovídající.

Džínové polštářky s červenou

Koncem října vyvstala nutnost urychleně ušít tři věci. Jeden pro dobročinnou akci, dva jako dárky. A tak vznikla série tří polštářků z džínoviny v kombinaci s červenou látkou, ke které jsem kdysi přišla ani nevím jak.

Práce se starými džíny nabízí nekonečně možností. A formát polštářku je skvělý, protože je malý, což je příjemné z mnoha ohledů. Asi nejdůležitější pro mě teď je, že práci s tak malým rozměrem zvládnu i ve chvíli, kdy mám potíže s rameny i rukama. Také si můžu na malé ploše vyzkoušet různé varianty, hledat a objevovat. A to mě baví ze všeho nejvíc.

Látání času (Ma)

 

Po (nedokončených) krajkových obrázcích jsem se pustila do něčeho, co neumím pojmenovat. Chtělo se mi jen tak něco šít, prošívat. Sáhla jsem po kulaté krabičce, kam strkám zbytky bavlnek, leckdy zamotaných a zauzlovaných. Jako podklad jsem si vzala dlouhý kus záclonové lněné látky. Namátkou beru z krabičky bavlnky a z úzkých konců látky občas vytahuju nit, ze které je látka utkána, a používám ji na prošívání.

Toto dílo se špatně fotí. Nitě jsou světlé a tenké, často šiju jen jednou nitkou z mulinky, a prošívaná látka je řídká. I když jsem ji na focení podložila temně modrou látkou, příliš to nepomohlo.

Abych se trefila do jemných otvorů, musím se dost soustředit. Lněné nitě, ze kterých je látka utkaná, jsou nestejně silné a občas nopkaté. Šiju bez brýlí, protože multifokály mi nikdy na blízké koukání nevyhovovaly. 

Látání času (krajkované)

 

Tento vzor, na který jsem kdysi narazila na Pinterestu, jsem použila už dříve, při tvorbě leporela Cesta rokem 2024 (více ZDE). Je mi blízký. Šije se stále dokola, dá se různě modifikovat a za mě, čím víc nepravidelností, tím lépe vypadá. Přítelkyně ho na fb označila za šitou krajku a měla pravdu, i když mě samotnou nenapadlo daný vzor takto nazvat.

Když jsem na sklonku jara opustila vizi džínového bloku, zavrtala jsem se ještě hlouběji do svého křesílka na zahradě a pustila se na kousku přírodně barvené látky do vyšívání. Barvené plátno je podložené jen řídkou utěrkou z IKEA, aby se plátno příliš nekrabatilo, ale aby se mi prošívalo lehce.

Látání času (džínové)

Už jsem se možná zmínila, že hned zkraje roku, někdy od druhé půlky ledna jsem náhle začala cítit nevysvětlitelnou únavu, svalovou i celkovou slabost a všechno mě začalo bolet. Byla jsem schopná jen posedávat, do nových projektů se mi moc nechtělo a do šití na stroji také ne. S určitým dočasným mírným a spíš krátkým zlepšením tento stav přetrvával až do konce prázdnin a když se zdálo, že začíná být lépe, zjistila jsem, že mám zase boreliózu, což znamená třítýdenní léčbu atb, kterou ne zrovna dobře snáším. A když jsem se vyhrabala z nejhoršího, začaly zlobit krční obratle, se kterými ještě teď docházím na fyzioterapii. Ale naštěstí ta únava a prapodivný útlum odešly spolu s horkými dny a já se snažím dohánět vše, co jsem zanedbala. Mimo jiné i tento blog. Ne vše, co jsem zatím publikovala, je přesně chronologicky seřazeno. Ony se také ty činnosti prolínaly, protože pochopitelně strojové šití je práce na doma, kdežto ruční šití, ale třeba i párání, to jsou práce hlavně venkovní.

Bubuláci pro děti ze školky

 

Od roku 2021 šiju malé hračky pro děti z místní mateřské školy jako odměnu za jejich besídku, kterou pro občany obce připravují u příležitosti rozsvícení vánočního stromu na začátku adventu. Nápad to byl spontánní a jak to všechno vzniklo si můžete přečíst v mém 105 PLUS, kterém jsem tehdy pravidelně psala. Článek najdete ZDE a fotky hraček z předchozích roků zase TADY, resp. pod štítkem Pro děti ze školky.